Určitě to znáte. Máte nějaký problém, chcete ho nějak vyřešit, samozřejmě si to i ulehčit, ať nad tím nestrávíte půl dne, jenže se samozřejmě nedaří skoro půlden nad tim stejně zkysnete a nakonec si říkáte že bez toho „zrychlováku“ by to bylo už dávno hotový. A protože první pokus se ani dál nedaří, tak dalším postupem nad tím sedíte pro jistotu ještě 3× tolik času.
Celé to začalo docela nevinným nahlédnutím do logů, kde na mě vykoukly červené křížečky s výmluvným popisem „disk má chybný blok“. Ano, bylo tomu tak, na mém notebooku, jenž měří údaje o počasí, začal odcházet disk, takže bylo potřeba jednat. Od známého jsem dostal „nový“ použitý 20 GB disk, od kámoše si půjčil redukci ze všemožných disků včetně notebookových na USB a vrhl se do akce, než se ten disk s celou několikaletou historií naměřených dat odebéře definitivně do věčných lovišť. Jako první jsem se snažil udělat „zrcadlo“ původního disku na nový, prostě přenést jeho obraz. Nechtělo se mi totiž ani náhodou trávit několik hodin novou instalací Windows 2000, instalováním driverů, aktualizací, rozcházením Weather Display atd., toto se mi zdálo jako nejrychlejší možnost. Jó kdyby… Zkoušel jsem to snad všemi možnými nástroji (dd, dd_rescue (i bez podtržítka), partimage,…), ale bez úspěchu. Jakmile disk ve čtení dorazil k místu s vadnými bloky, ozvalo se z jeho útrob výmluvné cvakání a na tom to skončilo. Disk se na tom místě zasekl a dál se prostě nehnul (vážně, přes hodinu mé trpělivosti snad stačí). Po několika marných pokusech jsem to tedy vzdal se slovy, že když bych to byl býval nainstaloval odznovu, už by to dávno bylo, neb jsem v tu chvíli ještě netušil, jaké překvapení mi uchystá den následující, kdy jsem se do úkonu čisté instalace pustil.
Inu, vložil jsem tedy disk do útrob notebooku, vezmu instalační CD a… Hmm… Co to?? Zrada! Sabotáž! Ukradli mi CD ROMku. Ano, z notebooku na mě zírala jen jediná mechanika a to disketová, z čehož jsem samozřejmě neměl zrovna radost, neb tak archaickou pomůckou, kterou diskety bezesporu jsou, Windows 2000 instalovat nelze (a i kdyby, nechtěl bych to zažít). Z USB to bootovat neumí, síťovku to nemá, tak jak to mám **** nainstalovat? Naštěstí mě napadla spásná myšlenka, totiž použít pro instalaci systému druhý starší notebook s téměř stejnou konfigurací, který ale má CD mechaniku! Po několika šikovných hmatech a chvatech šroubovákem byl disk přehozen a přichystán k akci. CDROMka se po nekolika nesmělých pokusech nechala přesvědčit ke čtení oněch lesklých placek a jala se tempem tryskového hlemýždě prožužlávat instalační CD. Povedlo se, ovšem během formátování disku se při stavu ukazatele 55% začalo ozývat z útrob notebooku známé „klapity-klap“. Tak on je vadnej i ten druhý disk, to snad není možný! Začaly se o mě pokoušet mrákoty… Inu začal jsem to řešit rázně, disk byl oříznut na 50%, potom už instalace proběhla víceméně hladce. Disk jsem přehodil zpět do původního „stroje“ a světe div se, systém normálně naběhl. Takže teď zbývalo jen překopírovat zbylá data co půjdou. Připojil jsem tedy k notesu redukci, zapojim stary disk a „klapy klapy klap…“. Notes prostě nezvládal dát přes USB sběrnici dostatečný proud na roztočení disku. Takže jsem jej připojil k velkému PC, pres flashku přenesl drivery pro WiFinu a překopíroval data, tímto způsobem již dokonce rychlostí tryskového hlemýždě s forsáží. Pak instalace zbytku driverů, všemožných runtime knihoven a frameworků, reinstalace WD,… No co vám budu povídat, ve 4 hodiny ráno jsem mohl zvolat „voilla“, neboť dílo bylo téměř dokončeno a notebook opět měřil a zaznamenával data o počasí. Pak jsem už akorát zakopl o postel a nevěděl o světě… Takže jo, to je v pohodě, to je za dvě hoďky hotový :-/
