Nasťa (původně pojmenovaná Grace, ale uznejte, copak je to jméno pro ruskou modrou kočku?) útočí na tištěný dokument. Jo, u nás se nevyplácí nechávat tiskárnu bez dozoru.
Mimochodem tohle zvířátko si u staré HP tiskárny zvládlo papíry bez problémů tisknout samo, stačilo zapomenout tiskárnu zapnutou, neprozřetelně se vzdálit a po návratu už jen sbírat po zemi zmuchlané testovací stránky (samozřejmě plně barevné). U téhle tiskárny na to naštěstí ještě nepřišla. Zatím…
…aneb jamarovo středisko výpočetní techniky
Hromadná notebooková reinstalace
Je tomu již mnoho, mnoho dní, kdy na mých stránkách došlo k nějaké, byť sebemenší změně, možná to tu už vypadalo i docela bez života, správný čas však dozrál právě teď. Podařilo se mi totiž ukořistit k mojí přezdívce vhodnou doménu, a sice jamar.org. Přípona org sice není zrovna ideální, ale ostatní jsou bohužel beznadějně zabrané. I když kdo ví, všeho do času ;-). Každopádně na tuto novou doménu (a tedy konečně i na vlastní server) přesouvám postupně obsah původních stránek, tedy tento blok, včetně fotogalerie a dalších věcí, co tam byly. Při té příležitosti měním i redakční systém, přecházím z původního RS2 na WordPress. Ne, že by byl RS2 špatný, právě naopak, na to, že jej ve volném čase kutí jeden člověk, je to hodně dobrý a jednoduchý systém. Chtěl jsem si prostě vyzkoušet i něco jiného a WordPress má navíc přeci jen daleko víc možností. Měním taky fotogalerii, na TinyWebGallery – galerie v PHP, která ale nevyžaduje databázi (!), je jednoduchá na ovládání (stačí nahrnout fotky do adresáře, v texťáku upravit popis a je to) a i přesto má spoustu možností nastavení a úprav. Vzhled webu pravda není úplně ideální, jenže to je pro mě ta vůbec nejhorší část, pokud nechci vyloženě zkopírovat nějakou hotovou šablonu. Ale to se snad časem poddá.
No a co obsah? Inu, když vyjde čas a budu mít náladu, tak sem i něco napíšu, uvidíme…
V pátek jsme společně se známými a jejich dětmi (no, pravda, jen holka se ještě řadí mezi sviště, oba kluci jsou už aktuálně na střední) navštívili termální lázně. Vlastně to nejsou ani tak typické lázně, jak je známe od nás, ale spíše takový menší aquapark s termální vodou, nacházející se těsně za rakouskými hranicemi v malém městečku zvaném Laa an der Thaya. Je tu tobogán, vířivka, bublinkové koupele, vodotrysky, vodopády a další blbinky, to vše v termální vodě o teplotě kolem 34°, zčásti kryté v budově a z části venku. Tam je také ještě teplejší bazén se slanou vodou a jednou zajímavostí, kterou jsou podvodní reproduktory, takže venku může být klidně lehce nad nulou a vy si ležíte hezky na venku v horké vodě a pokud máte uši pod vodou, je to i s poslechem relaxační hudby. Prostě docela luxus, je tu vše jak pro odpočinek, tak pro vyblbnutí. A právě toho jsem si užil až až, těch sjezdů na bobogánu a hovadin ve vířivce i v bazénech, až jsem si od dospělého osazenstva našeho výletu vysloužil označení čtvrté dítě ;-). No co, jednou za čas si propláchnout hlavu a zlehka se vrátit do dětských let neškodí a naštěstí mě tam nikdo nezná :-). Jeden rozdíl tu však přeci jenom je – zatím co děti byly po celém tom dni naprosto v pohodě, já jsem z toho zbitý ještě teďka. Holt mládí pryč ;-).
Máme tu teď na dědině takový spor. I když, ono se vlastně nejedná o spor, neboť to bychom se museli s někým o něco přít či alespoň dohadovat. Ovšem zatím to vypadá jen jako útočné tažení značné části obyvatel proti nám. A proč? Inu to je na celé věci to nejzábavnější a taky je to důvod, proč se o tom chci hlouběji rozapsat. On to totiž většinou nikdo normálně myslící nechápe a docela se diví. No a dalším důvodem je to, že některé věci není špatné zdokumentovat a uchovat tak i pro další generace (neb ve skrytu duše doufám že současné smýšlení lidí se časem změní a toto povídání bude sloužit pro povanení jakožto „vesnické humoresky“). A o co tedy jde? V tuto chvíli ve zkratce řekněme, že vlastníme pozemek okolo našeho baráku a po části tohoto pozemku se již léta v podstatě neoprávněně různě pohybují lidi za účelem přístupu na obecní pozemek za naším domem, kde se pořádají vesnické „kulturní“ akce (tedy většinou klasické ožíračky za účelem si trochu zařvat, poválet se v trávě a ideálně si rozbít huby, ať už vzájemně nebo pokecem se zemí). Vzhledem k maximálně arogantnímu jednání obce a organizátorů těchto akcí, jejich pomluvy a vyhrožování jednoho dne pohár trpělivosti přetehl a tento pozemek jsme zahradili s tím, že jej jakožto vlastníci budeme (konečně po letech) užívat pro vlastní účely. Načež se strhla mela, při níž jsme se dozvěděli, že bychom onen vstup měli z morální povinnosti předat obci (za to jak se k nám chovalí? náš majetek? wtf?), že co si to vůbec dovolujeme něco takového vlastnit atd… Navrhli jsme obci řešení, jenže to bylo částí obyvatel zavrhnuto už z principu, že přistoupit na naše podmínky by byla úplně největší nehoráznost. Tedy, ideálně bysme se měli náž pozemek věnovat obci, neb je to naše morální povinnost, vždyť přeci máme dost. Zdá se vám to divné, neuvěřitelné nebo srandovní jako nám? Tak potom sledujte tyto stránky, podíváme se do historie onoho pozemku a staveb na něm stojících, na mocenské chování a chyby v jednání obecního úřadu, co je nápkní místního sboru dobrovolných hasičů, v neposlední řadě podnikneme exkurzi do hlubin smýšlění části obyvatel naší obce. A pokud se zadaří, bude i audio bonus ;-) Takže stay tuned, more to come ;-)
|
powered by Wordpress
Frontier Theme
