Jamarův blog

Letos jsem se, stejně jako loni, vydal na zaslouženou dovolenou s kamarády do Vysokých Tater. Takováto aktivní dovolená mě totiž baví podstatně víc, než ležet týden rozpláclý u nějaké louže, kdy bych se nejspíš už třetí den ukousal nudou. Loni tedy šlo o moje první setkání s  krapet vyššími kopečky nežli je třeba náš Praděd a musím se přiznat, že v některých ohledech bylo to setkání poněkud drsné. Předně, vzhledem k daleko většímu převýšení jde o větší nárok na fyzičku, která mi pravda citelně chyběla. A taky nahoru nevede pohodlná asfaltka nebo lesní pěšinka, ale hodně kamenitý terén. Prostě loni jsem toho měl kolikrát plné zuby a na některá místa jsem nevylezl, ovšem když už, tak ten pocit ze zdolání vrcholu a výhledy do okolí jsou jedinečné. I proto jsem byl odhodlán si Tatry ještě zopakovat.
(Pokračování textu…)