Jamarův blog

...o všem, co mě napadne

Mááám to už za sebou…

…příšlo to tak najednou ;-) Tak a je to hotovka, oředevčírem jsem úspěšně složil státnice na VUT, obor EST a můžu se tak pyšnit titulem ing. Anebo jinak řečeno, konečně mám ten papír na hlavu :). 30. června si ještě pojedu pro diplom na tu komédii, zvanou promoce, ale co už, to nakonec nějak přežiju a je to z toho všeho už to poslední. Bylo to krušných několik posledních dní…

Nejhorší na tom všem je to čekání. Navíc má člověk klasický pocit že vůbec nic neumí, že ho tam musí zákonitě rozdrtit, zesměšnit, pokousat, sežrat místo svačiny anebo alespoň stáhnout z kůže a tu pověsit pro výstrahu ostatním studentům před vchod do baráku ÚRELu. Posledních pár dní bylo vážně krizových. V pátek jsem jel do Brna nahrát prezentačku k diplomce do mojí „soudní síně“, aby to bylo na pondělí nachystané, no a už jsem tam zůstal. Kamoš měl naštěstí pořád volné místo na privátě, takže s noclehem nebyl problém a já se mohl v klidu a nerušeně v samotě oddávat poslední snaze se něco přiučit a pocitu strachu kříženého s depkou po celičký víkend. V neděli večer se naštěstí vrátil kamoš, který mě z toho vytáhl a po zbytek nedělního večera jsme se věnovali sledování MASHe a paření naší oblíbené gamesky Bulánků. V pondělí jsem šel naštěstí na řadu hned jako první v 8:30, takže odpadlo opravdu nechutné třeba půldenní čekání „na porážku“. Samozřejmě jsem si řádně přivstal, abych náááhodou nepřišel pozdě, od páté hodiny jsem oka nezamhouřil. Mno co už, aspoň jsem si ještě prošl svůj projev na mou obhajobu. Pak už to ale šlo rychle, došel jsem do školy, kde se už vše chystalo, přečkal těch asi 15 minut o kterých jsem tam byl dřív a už mě tajemník táhl do jámy lvové. Tam jsem odříkal obhajovací řeč, zodpověděl otázky, pak se mě na cosik ptali, já se na cosik snažil odpovídat (chvílemi náhodou i k věci, chvílemi zase úplně mimo) no a za chviličku už mě vyhazovali ven. Čili vyletěl jsem z tama ani jsem nevěděl jak. A zatímco se komise radila nad mým osudem, já bych si před těma dveřma nejradši nalískal za některé hovadiny co jsem tam vykládal. Věřili byste jak mě dokázala rozhodit otázka na A/D převodníky? Mě, průmyslováka?? Boha jeho já tam žvanil nesmysly… Pak si mě konečně pozvali zpět dovnitř „na kobereček“, kde předseda komise vyřkl nademnou ortel, naštěstí tedy kadný a já onu místnost opouštěl za žuchnutí srdečního balvanu, prolétnuvším aspoň 4 patra (zdravím UTKO ;-) ). A postupně mi došlo, že to nakonec nebyla taková tragédie, že komise ty studenty vážně nežere naservírované s kroketami, oblohou a chateau de bordó, ale snaží se napovědět a pokládat otázky i jinak (v mém případě skoro jak pro debily…). Prostě, přežil jsem a to bez větší úhony, šediny na těch mých blond pačesech naštěstí nejsou vidět ;-).
diplomka
Na obrázku jsou desky mojí diplomky, loňská novinka VUT, že to rozložení, písmo a vůbec celé vypadá divně, podlě mě spíš hnusně? Nehledě na to že je to zbytečně drahé a knihaři to moc nechcou vyrábět…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2007-2016 Jaroslav Martínek | Licence Creative Commons | powered by Wordpress Frontier Theme