Včera jsme jeli s Petrou do Prahy k ťamanům pro nějaké to žboží do obchodu no a já jsem si chtěl v praze přikupit nějaké ty počítačové věci pro naši síťku, hlavně baterky do úpéesek. Nuže proč si tedy neudělat malý pondělní výlet do Prahy, žádná akutní práce mi doma „nebrečí“, tak proč by ne. Jenomže, jak už to tak většinou bývá, nic není tak sladké, jak na první pohled zdá se, po maličké chvíli zmrví se to zase…
Krom mojí hlavy děravé (už můj děda mi kdysi říkával že mám hlavu akorát aby mi nepršelo do krku…), kdy jsem samozřejmě zapomněl na stole papíry s adresama kam jedem a s tím, co všechno chci, takže jsme se museli vracer (naštěstí jenom ze sjezdu na Bělkovice) jsme hnedle u Vyškova chytli první zácpu. Čtyři auta v sobě, jak jsem potom zjistil z rádia a z netu na mobilu (stálo to, byla nuda, toš jsem si netil, bez inetu ni krok ;-) ), sice lehce, ale než se ta celá kolona proplazila jediným trochu průjezdným pruhem, tak to dalo něco přes hoďku. A ukázalo se, že pražáci jsou snad vážně nejvíc bezohlední řidiči… Stádo Audin, Medvědů a podobných drahých vozidel s převážně pražskýma značkama na zádi si to nekompromisně hrnulo odstavným pruhem… Nuž zbytek cesty směr Praha už byl celkem v pohodě, počasí bylo naštěstí rozumné, přes vysočinu příjemně sprchlo, takže pečení zaživa se naštěstí nekonalo. Náš rudý ďábel Peugeot Expert uháněl seč mu síly stačily, dokonce i těch 130km/h jsme jeli ;-). Trošku mě akorát poškádlila navigace, která mi na kraji prahy po sjezdu z dálnice na dvouproudové křižovatce přikázala se otočit do protisměru :) Mno jako vtip dobrý, aspoň se člověk po cestě nenudí, takže jsem to otočil o kus dál na parkovišti u paneláků, dojel do dědiny pod Prahou a s pomocí místních obyvatel dorazil až k „vietnamskému“ areálu… Objekty bývalého Masného průmyslu jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Je to poměrně rozlehlý areál a dal by se v klidu nazvat malým (nebo spíš velkým?!?) vietnamem. Všude vietnamské klikyháky, i na značkách, všude hromady zboží, stánků, hal s nejrůznějsíma blbostma (kabelky, oblečení, boty, elektronika, hračky, motorky a já nevim co všechno) a samozřejmě spousty vietnamců. A nejen jich, i na rusky a arabsky (bo co to bylo) mluvící lidi jsme narazili. Samozřejmě všude vietnamská muzika, vietnamské pořady v TV, vietnamské jídlo… Prostě takový jiný svět. Naco jezdit daleko na východ když to máte kousek u prahy, žejo . Pobrali jsme tedy nějaké to zboží do obchodu a vyrazili do útrob hlavního města Prahy vstříc mým „hračkám“. GES Electronics bohužel i v Praze sídlí na naprosto stejně debilním místě jako v Brně. Ulice s šalinama (teda pardon, v praze elektrikama ;-) ) uprostřed, z obou stran obležená autama a místo pro parkování nikde. Když už jsem si po asi dvaceti minutách marného kroužení všemožnýma uličkama okolo s nervama v kýblu marně hledajíc malého místečka pro odstavení našeho rudého bleska říkal, že to tam nechám uprostřed cesty, ať si mě objedou, objevil jsem kus volného placu u kraje boční cesty. Sice tam byly jakési bílé pruhy, ale ty se schovaly pod autem, takže jakoby tam nic nebylo ;-). Baterek nakonec stejně neměli kolik bych potřeboval, ale co už, aspoň něco, takže hups do auta a rychle pryč. Zase se prodrat ven davy aut, stovkou semaforů, několika objížďkama… No fujtajbl, prostě velkoměsto není nic pro „vidláka“, zlatá Olomouc, to je taková větší dědina a aspoň se tam cítím jako doma. A opět se ukázala bezohlednost pražských řidičů. Jedu si po cestě, přijíždím k frontě na semafor a zleva odbočujě přes naši cestu autobus. Nuž jak ho tak vidím, tak se posunu ještě kus dopředu na přechod, aby se tam mohl protáhnout, jenomže jakásik ženská ve fábii šups to hned do toho místa za mě. Busák už byl ovšem v půli cesty a protože nechtěl blokovat celou silnici, tak se tam snažil procpat a přitom nejspíš babiznu trochu škřábnul, protože jsem v zrcátkách viděl, jak vyskočila a splašeně obíhala okolo auta. Dobře jí tak, nemá se tám cpát, jí jsem to místo neuvolnil… Cesta k domovu, po návštěvě motorestu pro zahnání hladu (a s řádnou dálniční přirážkou) ubíhala vcelku poklidně až do asi 125tého kilometru, kdy se objevila další kolona. Uau, převrácená cisterna v příkopě, tahají ji ven, fronta dlouhá 6km, no paráda, takže pauza tak na dvě hoďky minimálně. Nu což, aspoň jsem se trošku prošel a protáhnul než se to trošku pohlo… Ovšem to nebylo zdaleka jediné, po chvíli se v protisměru ukázala taky zajímavá věc, v příkopě tam měli pro změnu skříňáka, ovšem úplně hore kolama, a okolo se válející kontejnery (takové ty co jsou na sídlištích) na odpadky.
Skříňový návěs v příkopě, nemám tušení co s tím vyváděl…
Takže v našem směru kolona aut, v protisměru taky kolona aut, prostě maximálně ucpaná dálnice :)
Plná dálnice…
Po zhruba dvou hodinách jsme dojeli k místu, cisterna už byla vytažená a tak jsme pokračovali dál.
Vytažená cisterna, tenhle to tam prostě jenom položil…
Nakonec jsme s hruba čtyřhodinovým zpožděním v pohodě dorazili, původně jsem měl v plánu se ještě stavit pro nějaké věci v Brně, ale to mě nějak přeslo a radši jsme uháněli k domovu, protože jsem byl uchozenej a usezenej při řízení až až. Navíc na mě cosi leze, nechutně mě škrábe v krku, takže radši domů do klídku a žádný trajdání po Brně. Ostatně ono by už beztak bylo asi všude zavřeno… Každopádně výletní nálada mě zas na nějakou dobu přešla a když už, tak jinudy a s nějakým dalším řidičem ;-)
